Havířovské rockování pro Františka
18. října 2019, Havířov, klub Stolárna

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Kamioňák Jirka Hučko se pravidelně a rád vrací se svými charitativními projekty na severní Moravu a tentokrát se rozhodl už se svou od letoška oficiální neziskovou organizací Naděje z kamionu, z. s., uspořádat hned dvě akce. Ta první s názvem Havířovské rockování pro Františka byla premiérová a uskutečnila se 18. října v havířovském klubu Stolárna.

S malým, teprve pětiletým Františkem Maschkem se osud zrovna dvakrát nemazlil, přestože se narodil jako zcela zdravé miminko. V jednom roce se ale jemu i celé jeho rodině doslova obrátil život naruby. Byla mu diagnostikována dětská mozková obrna, svalová hypotonie, středně těžká mentální retardace s poruchou chování a další postižení. O Františkovi, potažmo pak samotné akci, se napsalo jak na Facebooku, tak i v médiích poměrně dost, proběhl i výlep plakátů, takže se dalo očekávat, že návštěva by mohla být přinejmenším slušná.

Při příchodu do klubu, těsně před vystoupením první pozvané kapely, bylo ale evidentní, že ten den – nebo snad přímo místo – není zrovna charitě dvakrát nakloněn. Lidí dorazilo opravdu poskrovnu a nezaplnili ani místa k sezení, kterých není v klubu zrovna moc. Byl to docela smutný pohled, navíc po zjištění, že obě restaurace pod klubem doslova praskaly ve švech. Během kuřáckých přestávek dokonce sám pořadatel ještě lákal venku postávající hosty restaurací, jestli by nechtěli zaskočit na dobrý bigbít a pomoci při tom malému nemocnému klučinovi. Přemluvil nakonec jen jednu slečnu, která zájem projevila, leč její doprovod ji to jednoznačně zatrhl. Havířov ten den prostě zklamal, a proto třeba smeknout před těmi, kteří nemarnili svůj čas ani peníze a přišli malého Františka podpořit.

Ten se hned zkraje objevil na pódiu i s tatínkem – bez jeho pomoci by to prostě nešlo – a spolu Jirkou Hučkem dali zároveň povel první kapele. Tou byli mladí Valaši REFORE. Kapela je to vážně poměrně čerstvá a nějaké zcela amatérské začátky se datují do roku 2015. Loni už do toho ale pořádně šlápli, vyhráli soutěž kapel na Bar-Rock-O Festu a natočili svou první EP nahrávku Social Failure. Od té doby lehce obměnili sestavu a vypilovali styl a ve Stolárně se představili skoro jako zkušení muzikanti. Pódiová show sice byla ještě slabší, ale jak už jsem naznačil, nebylo moc pro koho blbnout. Ale hudebně to nemělo chybu. Jejich thrash metal zněl vážně výborně a fanoušci by si v 'mosh-pitu' určitě pěkně zadováděli. Skladby z uvedeného EP jsou samozřejmě ovlivněny do jisté míry takovými kapelami, jako jsou třeba Slayer, Kreator, Megadeth ad., ale nové kousky naznačily, že by se jejich tvorba mohla ubírat i modernějším a dravějším směrem. Nezřídka se mi při jejich projevu vybavili i němečtí Dust Bolt. S Refore jsem se setkal naživo vůbec poprvé a bylo fajn vidět a slyšet, že i mladí kluci mají chuť dělat pořádně tvrdou muziku. Až po koncertě jsem zjistil, že jejich frontman Franta Tkadlec (zpěv, kytara) má teprve 17 let. Na pódiu to tak ale vůbec nevypadalo. Ještě třeba zmínit, že tak jako všechny kapely se nejen zřekli svého honoráře, ale navíc věnovali i nějakou tu korunu z prodeje CD.

Během přestávky jsme družně debatovali i s paní poslankyní Ivanou Nevludovou, která pravidelně a hlavně ráda podobné akce podporuje. A nejsou to jen koncerty a festivaly, které pořádá Naděje z kamionu, z. s. Podporuje třeba projekt Život v kufříku, který je zaměřen na odložená novorozeňátka a pomáhá dětem tím, že odcházejí z porodnic s kufříkem, kde mají první vzpomínky. Pomáhá i organizaci Opavskem bez bariér, která mapuje technické parametry a dostupnost veřejně přístupných budov pro hendikepované a vozíčkáře a přispěla i na konkrétní potřeby přes Patrona dětí (odsávačka hlenů, baterie do vozíčku ad.). Samozřejmě i jí bylo líto, že do Stolárny nedorazilo více lidí. A dost překvapivá byla i zmínka o tom, jak někdo dokáže omítnout pomocnou ruku jen proto, že je někdo jinak politicky orientovaný.

Docela dobře vystihl náš údiv baskytarista Tomáš Nenička aka Tommy Ace z následujících BAD JOKER'S CREAM slovy: „Nakopejte je do prdele!“ Tato poznámka ale směřovala ke kamarádům návštěvníků, kteří na akci nedorazili. Kapele ale menší návštěva pro samotné hraní vůbec nevadila, a přestože to tedy v klubu nevypadalo moc růžově, spustila svůj set ochutnávkou z připravovaného alba v podobě skladby Pink World. A protože se svět BJC točí hlavně kolem rock'n'rollu, pokračovali svižnou Rocket Roll, rozjařenou Drugs nebo baladickou Love Symetry, tedy skladbami z debutového alba Behind The Mask. Opravdu škoda, že nedorazilo více lidí, protože si mohli i krásně zanotovat v chytlavém refrénu All You Are The Best. Zmíněné debutové album ještě připomněli i krásně houpavou titulní skladbou. Velice sympatický projev kapely, pro kterou není pomoc potřebným cizím pojmem. Berou to jako samozřejmost a nebyla to rozhodně jejich první ani poslední zkušenost s podobnou akcí.

 
Sanitka nejen tradičně odstartovala vystoupení 'ostravských' JOYS, ale tak trochu připomněla, že jen pár dní před akcí se Františkovi dost přitížilo, a právě sanitka jej musela odvézt do nemocnice. Malý Fanda je ale bojovník a jak už bylo uvedeno, na chvilku se přišel do klubu podívat. Joys si namíchali setlist ze zatím dvou vydaných desek, které od sebe dělí dlouhých 12 let. Začátek patřil debutu Rozbijem…?!, kdy kromě Sanitky zazněla i kabátovsky laděná Opilců rána nebo chvástající se Chvástal. Nechyběl ani skočný Smolař nebo notorická hitovka a zároveň titulní věc Rozbijem…?! U toho by fanoušci asi v pohodě rozbili celý klub. Aktuální desku Klement Gottwald Blues připomněl poměrně drsný Deviant, který málem kapela nechtěně zopakovala místo skladby Chtíč. Holt chtíč k deviantovi prostě patří, tak se to leckdy může splést, navíc když jsou obě skladby podobně tvrdé. Samozřejmě nezapomněli vyznat ani lásku Klémovi v titulní bluesově laděné skladbě či zavzpomínat na rodnou hroudu v klipovce Ostrava. V samotném závěru ještě připomněli skladbou Joys, jak se vlastně jmenují, a docela výstižný byl pro ten večer i úryvek textu: „My půjdem tam, kde nám pivo daj.“ Fanoušci to prostě tentokrát zazdili a šli raději na pivo. Smutné…
 
Joys ještě chvíli na pódiu setrvali, aby společně s Jirkou Hučkem a paní poslankyní Ivanou Nevludovou předali tatínkovi malého Fandy symbolický darovací certifikát s částkou necelých 7000 korun, což vzhledem k nezájmu lidí nebylo zase tak málo. Nezbývalo než doufat, že akce v karvinském klubu Hard Cafe, která byla na programu hned druhý den, dopadne o poznání lépe.