Metal Party pro Michaelu
19. října 2019, Karviná, Hard Cafe

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Uplynulý víkend se na Karvinsku nesl ve znamení charity. Po Havířovském rockování pro Františka se benefiční dění, které měla pod palcem nezisková organizace Naděje z kamionu, z. s., přesunulo do nedaleké Karviné, kde se v místním klubu Hard Cafe uskutečnilo druhé pokračování akce s názvem Metal Party pro Michaelu. Po nepříliš velkém zájmu o havířovskou akci, a zejména po loňském úspěchu té karvinské, se dalo očekávat, že zde to bude s charitou určitě jiné.

Už při příchodu do klubu to vypadalo s návštěvou mnohem lépe než předchozí den, a to drahnou chvíli před nastoupením první kapely na pódium. V klubu byla už od samotného začátku i samotná mladá slečna Michaela Kruželová, pro kterou byla celá akce uspořádaná. Jak už bylo i na stránkách RockShocku zmíněno, jejím velkým přáním je chodit jako normální lidi, a kdo sleduje na Facebooku její pokroky, musí mít určitě podobně velkou radost jako samotná Míša, která ten den navíc slavila i svátek. A slavil i samotný pořadatel kamioňák Jirka Hučko. Bylo to totiž přesně pět let, kdy začal s podobnými akcemi, a odměnou mu byla nejen pěkná návštěva ale i úžasný kamioňácký dort.

Přestože bylo pro místní fanoušky připraveno jedno hudební překvapení, start akce proběhl přesně podle plánu s kapelou PRYOR. Tihle maníci z Náměště na Hané nemají rádi jen tvarůžky a pivo, ale mají i smysl pro zajímavou muziku. Ačkoliv se sami označují jako punková skupina, v jejich podání to naživo vyznělo všelijak, jen ne ryze punkově, ačkoliv i pár stylových kousků zde taky zaznělo. Celkový ostře rockový sound totiž doplňovala viola, která tu a tam vykouzlila i typické folklorní, potažmo i country motivy. Místy zněli i poněkud pop-rockové, třeba jako v úvodu odehrané Kariéře. Příznivci typického punku si mohli ale poměrně brzy pochutnat na skladbě Gurmán dosti načichlé Harlejem či ódou na The Offspring s názvem Hamoun. Hodně folklorní nádech pak měla hanácká Kosířská. Vše to ale bezvadně fungovalo a působilo takovým uvolněným dojmem, a když došlo na baladu Muzikantská, uvolnili se i samotní návštěvníci a aspoň trochu zaplnili místo pod pódiem. Mezi tanečníky nechyběla ani samotná Míša a bylo až dojemné pozorovat její neskrývanou radost z toho, že si může konečně, byť s pomocí, zatancovat.

Tanečním choutkám se ale neubránila ani paní poslankyně Ivana Nevludová se svým manželem Zdeňkem, kteří neváhali obětovat svůj čas i pro podporu této akce. Ostatně Ivana a Míša se staly během uplynulého roku velkými kamarádkami. Nejen svou účastí podpořil Míšu i poslanec Marian Bojko, kterému jako báňskému záchranáři není pomoc druhým vůbec cizí. Jirka Hučko to výstižně shrnul slovy: „Na akci se sešlo 1 % Poslanecké sněmovny." Aby zde ale nedošlo k nějakému omylu, Ivana i Marian sem dorazili především jako rockoví fanoušci, kteří si užívali spolu s ostatními celou akci od začátku do konce.

 

A užívali si i produkci během následujícího, již avizovaného hudebního překvapení. Doslova za pět minut dvanáct se domluvili místní LÁZEŇŠTÍ ŠVIHÁCI, že také přiloží svou hudební ruku k dílu. Tohle nečekané vystoupení mělo prosté vysvětlení, a to návštěvu, respektive vycházku jejich kytaristy Rudy Schwesera (jinak Messalina), který je momentálně v poněkud jiném 'angažmá' – v nápravném zařízení v Heřmanicích. Někteří fanoušci si jej jistě pamatují i jako moderátora prvního ročníku NADĚJEfestu, který má Jirka Hučko rovněž pod palcem. A svým typickým sloganem, že „charita je asi sprosté slovo", narazil tak trošku i na nezájem fanoušků o podobné akce (viz. včerejší Havířovské rockování pro Františka) a odstartoval set starých dobrých fláků, které ovšem v tomto případě už bylo pro koho servírovat. A klasiky od Thin Lizzy, Judas Priest, Warlock, Joan Jett nebo AC/DC rozparádily místní osazenstvo velmi dobře. A Rudovi, přestože nedržel kytaru v rukou dlouhých 18 měsíců, to šlo taky velice slušně, i když po koncertu byly údajně netrénované ruce dost cítit. Nutno ještě dodat, že i druhý kytarista Petr Janko měl na úspěchu akce také svůj podíl, a to nejen jako provozovatel klubu Hard Cafe, ale k tomu později.

Ačkoliv žije zpěvák Maco Berger ze skupiny ALERG!E ve Valašském Meziříčí, v úvodní skladbě Valašský chemik potěšil určitě i karvinské horníky díky typické helmě se svítilnou. Pokud se nepletu, v Karviné si zahráli vůbec poprvé, což ale neplatilo pro jejich bubeníka Víťu Sarganka, který je v klubu doslova pečený vařený. Ostatně hraje i v Lázeňských Švihácích. Přestože zní muzika Alerg!e přímo z CD místy skoro až kabátovsky pop-rockově, naživo to má tedy pořádné koule. Kytary přímo metalově rezonovaly a rytmika byla taky údernější než její studiová podoba. Dost tomu pomáhal výborný klubový zvuk, který bylo možné slyšet po celý večer. Setlist byl tvořen zejména skladbami z předloňského alba Moje druhé já... a třeba právě titulní věc docela dobře korespondovala s výše uvedeným popisem. Jak už bylo uvedeno, kapela zde hrála poprvé, a pro většinu místních fans tak byla něčím zcela novým. Trochu tedy trvalo, než se odvážili na taneční parket, i když si některé skladby s hitovým potenciálem, jako například Nenormálně normálníTak to jsem prostě jáDalší důvody, motorkářská Harlej Davidson nebo roztočené Ruské kolo, o podpódiovou show přímo říkaly. Maco Berger se také snažil všechny přítomné zapojit i do pěvecké aktivity. To zprvu fungovalo jen tak napůl, ale v závěru koncertu už vše jelo tak, jak mělo. A přestože je muzika Alerg!e poměrně svižná, zapojila se do tanečního reje opět i samotná Míša, která zářila doslova jako sluníčko a rozdávala úsměvy na všechny strany. Další potvrzení toho, že i hudba léčí.

Poslední kapelou celého večera byli ostřílení borci SJETÝ GUMY. Přestože se nejedná o podobnou multirevivalovou kapelu jako Lázeňští Šviháci, i v jejich repertoáru se objevilo pár šťavnatých coverů, jako například hned úvodní Perfect Strangers. Pak už ale dostala prostor hlavně vlastní tvorba se skladbou Rohatý nebo pro zpěváka Radima Smuže pro ten večer doslova výstižná Cypatý den. Sklácen chřipkou mučil své hlasivky, ale dal to nadmíru dobře a dokázal, že pro podobnou akci je nějaké to sebeobětování taky potřeba. Po klasickém budíčku Highway To Hell dostal prostor ještě štěkají Pes, alkoholický Lihovar nebo první videoklipová věc Rockovej den. A ten se pomalu, ale jistě blížil ke svému konci, i když vládu nad dnem už vlastně dávno přebrala noc. Zábava už ale zase dobře frčela, i když se musel volat zvířecí doktor pro Polámaného mravenečka, hasit požár v kasínu (Smoke On The Water) nebo narychlo měnit pneumatiky (Sjetý gumy). Vše ale dopadlo výborně – nikdo se nepolámal, nic neshořelo a všichni dojeli v pořádku domů.